Prof. Zdeněk Pouba
Zdeněk Pouba významně a prospěšně ovlivnil celou českou a zčásti i slovenskou geologii. Přispělo k tomu zejména jeho velmi široké zaměření a nápaditost odborných prací, a dále jeho komunikativní a vůdčí schopnosti. Díky těmto vlastnostem úspěšně inicioval a vedl řadu projektů a výrazně se podílel na organizování života geologické komunity.
Zdeněk Pouba se narodil ve Zvolenu (8.6.1922), kde chodil do gymnasia a kde nasál atmosféru slovenského společenského života i středoslovenské přírody. Po nuceném odchodu do Prahy maturoval na gymnasiu v Dušní ulici. Totální nasazení v letecké továrně zakončil účastí v pražském povstání.
Geologii vystudoval na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, s širokým přírodovědným základem, počínaje "letním semestrem" 1945. Velmi záhy si jej jako nadaného studenta vybral (s některými dalšími, např. Janem Petránkem) profesor Radim Kettner, kterému dělal asistenta. Za téma disertační práce mu Kettner vybral geologii Motolského údolí. Studium ukončil v roce 1948. Po jmenování Jaromíra Koutka profesorem se Zdeněk Pouba stal jeho asistentem a od té doby byl profesně svázán s ložiskovou geologií. Vždy však pěstoval široký geologický rozhled a tomu odpovídající zaměření svých prací. To ostatně bylo zcela v souladu i s Koutkovým přístupem ke geologii.
Zdeněk Pouba se brzy musel věnovat řešení praktických úkolů, které vyplývaly jak z tehdejšího surovinového boomu, tak i ze skutečnosti, že profesor Koutek těžce onemocněl vlivem duševního vypětí při pracovním zatížení v poúnorovém politickém prostředí. Pouba proto musel převzít vedení katedry ložiskové geologie v roce 1953, v době drastických přeměn českého vysokého školství, zaváděných sovětskými odborníky. Funkci vedoucího katedry vykonával do roku 1982.
Pracovní atmosféra, kterou se mu podařilo na katedře vytvořit, byla velmi přátelská a svým způsobem jedinečná. Vyznačovala se na jedné straně intensivní prací, na druhé liberálním a inspirativním prostředím, z hlediska geologické práce i mezilidských vztahů. Zdeňkovi Poubovi se dařilo v politicky obtížných okolnostech tuto atmosféru udržet svými společenskými styky a pragmatickými přístupy až do roku 1977. Potom již vnější okolnosti a tlaky začaly být příliš silné.
Zdeněk Pouba vždy pěstoval četné zahraniční styky, protože se oprávněně obával izolace české geologie. Sám cestoval a zval na katedru zahraniční návštěvy jak k přednáškám, tak i k delším pobytům. Byl jedním z iniciátorů vzniku I.A.G.O.D. (International Association on Genesis of Ore Deposits), která umožňovala vzájemný styk geologů ze západních i východních zemí a zároveň umožňovala předplácení časopisu Mineralium Deposita československými korunami.
Odborné práce Zdeňka Pouby (více než 340 publikovaných prací vedle množství posudků, expertis, výpočtů zásob, map a dalších) odrážejí šíři již zmíněného autorova zaměření. Barrandien, stejně jako Muráňská plošina, Hrubý Jeseník, Plzeňská pánev patří mezi hlavní oblasti jeho regionálního výzkumu. Ložiska železa, zlata, polymetalů, kaolinu, ložiska stratiformní, vztah zrudnění k vulkanitům, k bazickým horninám, regionální metalogeneze Českého masivu jsou tématy, ke kterým se opakovaně vracel.
Zdeňkovi P. bylo vždy vlastní zabývat se jak výzkumnými tak i praktickými problémy geologie. K těm praktickým byl přiváděn geologickým životem v Československu, v teoretických aspektech vyrůstal z albertovské geologie. Později mu byl významným podnětem pobyt v Carnegie Institution koncem šedesátých let. Na jedné straně geneze ložisek nerostných surovin, metalogeneze, nebo objev stromatolitů v barrandienském proterozoiku, na druhé straně vyhledávání a průzkum ložisek a výpočty zásob. Vždy dovedl úspěšně spojovat obě tato pole. Tak na příklad z výpočtu zásob na ložiskách kaolinu v Plzeňské pánvi vytěžil, spolu se Zdeňkem Špinarem, paleoklimatický závěr - definování dvou etap kaolinizace v této oblasti, karbonské a terciérní.
Schopnost formulovat problémy a předávat je formou vhodnou pro právě přítomný druh posluchačstva byly vždy charakteristickými rysy jubilanta. Byl vždy vítaným přednášejícím v řádných přednáškách i na konferencích, seminářích a při nejrůznějších výročích. Jak zkoušel? Laskavě, vždy měl po ruce nějakou otázku blízkou zkoušenému, a pro ty, kteří by mysleli, že vědí vše, měl v zásobě dotaz, který jim spolehlivě ukázal, že mohou nastudovat ještě mnohem více. Rozhodně nebyl typem zkoušejícího profesora Pacáka, který ochotně vzkřísil posluchačky omdlelé po mnohahodinovém zkoušení, aby je mohl zkoušet dále. Přesto se však Poubovi podařilo jednou zkoušením uspíšit porod (a stát se zároveň patronem šťastné geologické rodiny).
Zdeněk Pouba je od přírody povahy optimistické a tento životní postoj vždy kolem sebe šířil – ve woodcrafteských a skautských kruzích je znám přezdívkou Slunko. V této své požehnané činnosti pokračuje ve všech prostředích, do kterých přichází i nadále. Ve svém kmeni Woodcraftu, na golfových hřištích, na mineralogicko-ložiskových seminářích PřFUK, kde je jedním z nejpilnějších studentů. V Přírodovědném Klubu Barrande, provozovaném skvělým a obětavým Vladimírem Sattranem, je také jedním z nečastějších návštěvníků. Vždy přispívá k dobré náladě a přináší aktuální informace z geologie, vědy a filosofie, i ze společenského života. Zkušenosti a znalosti předává formou vybroušenou a zábavnou, obvykle zpracovanou fabulačně. Petr Jakeš část této jeho činnosti označoval, na rozdíl od Hrabalova pábení, jako poubení.
Milý Zdeňku, přejeme Ti, ke všem těmto činnostem, i k těm o kterých asi nevíme, abys z nich měl i nadále radost a nám ji tím přinášel.
Za všechny geology praktické i akademické, kteří se s Tebou znají,
Zdeněk Pertold
Článek byl zveřejněn ve Zpravodaji Unie geologických asociací č. 3 / březen 2007